hlavní stránka
základy
vznik, složení, vlastnosti a stanovení minerálů, drahokamy
skupiny
ryzí prvky, sulfidy, halogenidy, hydroxidy, ...
naleziště
nalezišť na celém světě & naučné stezky v ČR
obrázky
mnoho obrázků rozdělených do skupin
různé
slovník, muzea, seznam, odkazy, ...


hlavní stránka
základy
skupiny
naleziště
obrázky
různé

A-E F-I J-N O-S T-Z

Oxidy jsou sloučeniny prvků s kyslíkem. Nejběžnějším příkladem je železo sloučené s kyslíkem. Oxidy tvoří různorodou skupinu v mnoha geologických prostředích a typech hornin. Některé, jako hematit, magnetit, kasiterit a chromit, jsou důležitými rudami. Jiné, jako korund mají odrůdy drahých kamenů. Vlastnosti oxidů jsou různé. Odrůdy drahých kamenů nebo rud jsou velmi tvrdé a mají vysokou hustotu. Jsou také značně kolísavé v barvě, a to od sytě červené u rubínu, modré u safíru a červené, zelené a modré u spinelu až k černé u magnetitu. Oxidy se přirozeně ukládají tam, kde prvky nebo sloučeniny přicházejí do styku se vzdušným kyslíkem. Nejrůznější minerály zvětrávají nakonec na oxidy a hydroxidy.Jsou-li horniny vystaveny např. dostatečně dlouho tropickému podnebí, promění se křemičitany nejprve na jílové minerály a ty se později dále rozloží na oxidy a hydroxidy jako gibbsit, boehmit, diaspor. Z nich potom vznikají v průběhy metamorfózy jiné oxidy jako korund a spinel. Zvětráváním lateritických půd bohatých na mangan vznikají např. oxidy manganu. Sopečnou činností v oceánech vznikají minerály jako pyroluzit, braunit, hausmannit a bixbyit. Při pneumatolýze žulových hornin jsou např. rozkládány živce, oxidy draslíku a oxid hořčíku jsou v roztoku odváděny a vznikají tak hospodářsky důležité horniny greiseny obsahující kasiterit s výskytem topazu, wolframitu a fluoritu. Usazené horniny obsahují často železo ve formě hydroxidů, při začínající metamorfóze z nich vznikají oxidy železa. Přirozeným oxidem je také voda, čili sloučenina dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku, která pokrývá čtyři pětiny zemského povrchu.

Carl Wilhelm Scheele a Joseph Priestley objevili v letech 1774-1777 prvek kyslík (O). Krátce nato, přibližně v roce 1783, Antoine-Laurent Lavoisier zjistil, že spalování je vlastně slučování nějaké látky s kyslíkem. Při této oxidaci vznikají oxidy čili kysličníky. Oxidace může probíhat pomalu nebo rychle. K pomalé oxidaci patří například rezavění železa nebo rozklad živin v lidském organismu; spalování v plameni je rychlou oxidací. Vzduch obsahuje asi 21 % čistého kyslíku. Zemská kůra se skládá asi ze 63 % z kyslíku, ovšem ve formě různých chemických sloučenin. Tak např. společně s křemíkem, chemicky oxid křemičitý. V hydroxidech mohou být atomy kyslíku úplně nebo částečně nahrazeny hydroxylovou skupinou OH.

Hydroxidy se tvoří sloučením kovového prvku s vodou a hydroxylovou skupinu (OH). Obecným příkladem je brucit (hydroxid hořčíku).Hydroxidy vzniklé chemickou reakcí mezi oxidem a vodou. Mají obvykle malou tvrdost např.: brucit např. 2.5 a gibbsit (hydroxid hlinitý) 2,5-3,5.