hlavní stránka
základy
vznik, složení, vlastnosti a stanovení minerálů, drahokamy
skupiny
ryzí prvky, sulfidy, halogenidy, hydroxidy, ...
naleziště
nalezišť na celém světě & naučné stezky v ČR
obrázky
mnoho obrázků rozdělených do skupin
různé
slovník, muzea, seznam, odkazy, ...


hlavní stránka
základy
skupiny
naleziště
obrázky
různé

STANOVENÍ MINERÁLŮ

Popsanými metodami není často možné minerál určit jednoznačně. K tomu je nutná chemická analýza v příslušně vybavené laboratoři.

Pro milovníka a sběratele nerostů je přesto možné na základě zvláště důležitých vlastnosti — ať fyzikálních, optických nebo morfologických — dojit v řadě případů k bezchybnému určeni minerálu. Eliminuje-li se jedna možnost za druhou, dá se i bez drahých přístrojů dojit až k poznáni toho kterého minerálu.

Určovací postupy

Jako výchozí materiál použijeme vzorek minerálu, který případně odlomíme z většího kusu. Vzorek pak důkladně studujeme a zaznamenáváme si všechny vlastnosti, které rozpoznáme prostým okem či lupou. Písemný záznam pozorování nám pomůže, i když nedosáhneme jednoznačného výsledku a budeme muset některou vlastnost prozkoumat podrobněji. Pozornost zaměříme především na vnější formu - na celkový vzhled minerálu a uspořádání krystalů, jedná-li se o polykrystalická seskupení; dále zaznamenáme eventuální přítomnost dvojčat a pokusíme se určit prvky souměrnosti. Potom se věnujeme stanovení barvy, vždy vnějškové i vrypové.

Stanoveni lesku a průhlednosti nemusí být v mnohých případech jednoznačné, proto si poznamenáme i více možností. Pomoci výše zmíněných jednoduchých stanoveni předběžně zkusíme tvrdost minerálu. Dalšími kroky se snažíme tuto hodnotu upřesnit na Mohsově stupnici.

Následně zaměříme pozornost na štěpnost a zaznamenáváme poznámky o vzhledu štěpných ploch. Pozorujeme také druh lomu, velikost úlomků a ohebnost, resp. elasticitu minerálu. Závěrem se pak pokusíme hustotu upřesnit. Na malém úlomku zkoušíme rozpustnost ve vodě nebo ve zře děné kyselině chlorovodíkové, případně zjišťujeme přítomnost koexistujících minerálů. Znalost současně vzniklých společenství, zvaných para geneze, může určeni minerálů ulehčit.

Několik příkladů ke stanovení minerálů

Předpokládejme, že jsme naše pozorování provedli co nejlépe, ale v některých bodech nemáme zcela jasno. Na několika příkladech si ukážeme, jak v takových případech postupovat. Víme například, že zrnité minerály agregáty magnetitu jsou velmi podobné chromitu; v tomto případě poslouží k rozlišeni obou minerálů vryp, který je u magnetitu černý, u chromitu hnědý. Mimoto magnetit na rozdíl od chromitu vychyluje magnetickou střelku. Jiným příkladem může být podobnost agregátů pyritu, které nejsou v dobře vyvinutých krystalech, s chalkopyritem. I vrypové barvy obou minerálů jsou podobné. V tomto případě pomůže k odlišeni rozdílná tvrdost, u pyritu 6, u chalkopyritu 4,5.

Sfalerit a kasiterit jsou oba černé a vykazuji oba submetalický lesk. I v tomto případě je lze odlišit podle tvrdosti sfalerit vykazuje hodnotu 3,5, kasiterit okolo 6,5. Sfalerit bývá nadto doprovázen dalšími sirníky, zatímco kasiterit se častěji vyskytuje ve společenství křemene a slíd.

Fluorit, ametyst a apatit lze dobře rozlišit na základě krystalových tvarů. Jsou-li však v jemnozrnných agregátech, pak tento určovací znak chybí; přitom mohou mít stejné fialové zbarveni. I u nich existují rozlišovací znaky:

Ametyst je z těchto minerálů nejtvrdší (nelze jej rýpat nožem) a nadto nemá Žádnou štěpnost. Fluorit se naopak vyznačuje dokonalou štěpnosti a můžeme u něj pozorovat fluorescenci. Apatit je poněkud tvrdší než fluorit a je nedokonale štěpný.

Augit, amfibol a turmalín se často vyskytují v podobě podélně protažených prizmat černé barvy. Turmalín se pozná dle zcela chybějící štěpnosti a typického rýhováni na prizmatických plochách. Nachází se obyčejně v kyselých horninách S vysokým obsahem kyseliny křemičité. Naproti tomu augit a amfibol se vyskytuji v horninách spíše zásaditějších. Tyto dva minerály se zřetelně odlišují štěpností. Zatímco augit poměrně dobře štěpný ve dvou směrech a štěpné plochy svírají téměř pravý úhel, amfiboly se vyznačuji úplnou štěpností; štěpné plochy svírají úhel 125°.

Živec, kalcit, beryl a sádrovec mají světlé zbarveni a ve štěpnosti jsou si navzájem velmi podobné. Sádrovec můžeme snadno rozeznat podle toho, že do něj lze rýpat nehtem, živce se naopak nedají rýpat ani nožem. Baryt a kalcit mají stejnou tvrdost, odlišují se ale hmotnosti; baryt je zřetelně těžší. Pro kalcit je charakteristické, že živě šumí v kyselině chlorovodíkové.