VLASTNOSTI MINERÁLŮ

Minerály projevují řadu vlastností, které využíváme k jejich identifikaci. Zkoušíme-li nějaký minerál, je k tomu nezbytný vědecký přístup. Pozorujte nejprve barvu, lesk a celkový vzhled - habitus. Potom zkoušejte tvrdost hustotu a vryp. Lom a štěpnost budou patrně dobře viditelné - jinak budete muset minerál rozlomit.

Geometrické tvary, v nichž minerály krystalizují, jsou podle své symetrie roztříděny do 6 hlavních skupin, tzv. krystalových soustav. Uvnitř každé z těchto soustav jsou možné různé tvary krystalů, ale všechny tvary v jedné krystalové soustavě musí být v souladu se symetrií této soustavy. Na základě vzhledu minerálu (v dokonalé krystalové formě) lze poznat, do které krystalové skupiny patří. Malý modrý náčrtek krystalu, který se objevuje u každého druhu, představuje symbol krystalové soustavy, do níž minerál patří.

Krychlová (kubická) - v podstatě krychlovité krystaly; přesto tato kategorie zahrnuje také oktaedrické (osmistěnné) nebo dodekaedrické (dvanáctistěnné) krystaly. V soustavě se 3 stejně dlouhé osy vzájemně kolmo protínají
Monoklinická (jednoklonná) - jedna z nejhojněji zastoupených soustav má nižší stupeň symetrie než krychlová soustavy. V soustavě se kříží 2 ze 3 různocenných os v libovolném úhlu a třetí je k nim kolmá
Triklinická (trojklonná) - nejméně souměrná z krystalových soustav. V soustavě jsou 3 různocenné osy křížící se v kosých úhlech
Tetragonální (čtverečná) - tvar obvykle protaženější než krychle. V soustavě se vzájemně 2 stejnocenné a 1 odlišná (osa c) kolmo protínají
Rhombická (kosočtverečná) - typické pro tuto soustavu jsou prismata a zploštělé tabulkovité tvary. V soustavě se kolmo protínají 3 různocenné osy.
Hexagonální (šesterečná) / Trigonální - dvě soustavy spojené zde dohromady pro geometrickou shodu symetrie. V soustavě leží 3 stejnocenné osy v jediné rovině a protínají se v úhlu 60°, jedna nerovnocenná osa (osa c) je k této rovině kolmá. V hexagonální soustavě je tato osa šesterečná, v trigonální pak trojčetná, krystal při otáčení o 60°, eventuálně o 120° přichází do výchozí polohy.

Habitus (celkový vzhled) je charakteristický pro krystal, který určujeme v jeho převládající formě. Popisuje vlastně velikostní poměry ploch. Krystaly stejného tvaru mohou mít jiný habitus. Krystaly mohou rozvíjet svou vlastní idiomorfní podobu jen v případech, kdy jim v růstu nic nebrání. Dochází k tomu například v tavenině horniny, kde se krystaly volně vznášejí, nebo v dutinách a puklinách hornin. Pokud si však krystaly v růstu navzájem brání, vznikají útvary, kterým se říká agregáty. Kostrovité nebo keříčkovité krystaly vyrůstají velmi rychle a za hojného přísunu materiálu; lebníkovité nebo ledvinitě hroznovité agregáty vznikly zpravidla z gelové nebo koloidní výchozí látky

Prismatický - ukazuje všude stejný příčný průřez
Celistvý - tvar s nedostatkem zrnitosti
Dendritický - připomíná rostlinu
Stébelnatý - podobný silným stéblům nebo čepelím kapesního nože
Jehlicovitý - tenké jehlicovité shluky
Ledvinovitý - ledvinovitě oblé tvary nerostné masy
Kontaktní dvojče - paprsčitá hmota dotýkajících se kontaktních krystalů
Penetrační dvojče - jsou patrné dvě části krystalu, který prorostl jiným krystalem
Dvojče - dvojče poukazuje na nerovnoběžné, souměrné prorůstání dvou nebo více krystalů téhož druhu nerostu. Může vzniknout stykem nebo vzájemným prostoupením krystalů. Polycentrická dvojčata zahrnují více než dva samostatné krystaly

Štěpnost je způsob, jakým se nerost láme podél přesně vymezených ploch nejmenší odolnosti. Tyto plochy leží často mezi vrstvami atomů nebo v jiných místech, kde je atomová vazba nejslabší. Plochy štěpnosti nejsou dokonale rovné jako plochy krystalové, nicméně jsou velmi soudržné a dokonce i odrážejí světlo. Štěpnost je označena jako dokonalá, zřetelná, nezřetelná nebo žádná.

Dokonalá, bazální štěpnost
Dokonalá, rhomboedrická (klencová) štěpnost
Dokonalá prismatická (hranolovitá) štěpnost
Dokonalá krychlová štěpnost

Udeříte-li do nerostu geologickým kladívkem, rozlomí se a zanechá plochy, které jsou hrubé a nerovné. Tento jev se nazývá lom. (Plochy štěpnosti jsou obyčejně rovné a přesně týž tvar lze docílit opakovanými údery kladiva.) Většina minerálů se láme i štěpí, ale některé se pouze lámou. Běžnými označeními lomu jsou: nerovný, lasturnatý, hákovitý (zubatý) a tříštnatý.

Lom nerovný
Lom lasturnatý

Užitečnou pomůckou pro identifikaci minerálů je zkouška tvrdosti. Tvrdost minerálů je jeho odolnost proti poškrábání. Stupnice tvrdost od 1 (mastek) do 10 (diamant) navrhl Friedrich Mohs. Nerosty s vyšším číslem Mohsovy stupnice rýpou nerosty s číslem nižším. Kalcit tedy rýpne do sádrovce nebo soli kamenné, ale nikoliv do fluoritu. Minerály lze zkoušet také s předměty denní potřeb: např. minerál škrábnutý mincí bude mít tvrdost nižší než 3,5; čepel nože 5,5; sklo 6; nehet 2,5.

Hustota minerálu zjistíme porovnáním jeho hmotnosti s hmotností stejného objemu vody. Vyjádřeno číslem: h 2,5, znamená, že tento minerál je dva a půlkrát těžší než voda. Krystal křemene je sice větší než krystal galenitu, avšak váží méně a jeho hustota je nižší. Měří se přesně v g/cm3.

Barva nerostu - při pozorování na denním světle - je nápadným a užitečným určovacím znakem. Ačkoliv pomáhá při identifikaci minerálů s charakteristickými barvami, bylo by ošidné spoléhat jenom na ni. Mnohé minerály - např. křemen - se vyskytují v různých barvách, kdežto velký počet minerálů je bílých nebo bezbarvých. Vybrané odrůdy křemene ukazují řadu barev, s nimiž se u nerostů setkáváme. Rozlišujeme takzvané idiochromatické, tj. barevné minerály od minerálů alochromatických, tedy zbarvených. Rozlišit  idiochromatické a alochromatické minerály je velmi obtížné, a proto se pro určování používá místo vlastní barvy nerostu barva vrypu.

Barva nerostného prášku se nazývá vryp. Získáte ji třením vzorku po povrchu neglazurované porcelánové dlaždice. Zkoušíte-li velmi tvrdý nerost, rozmělněte jeho malé množství geologickým kladívkem nebo třete jím o tvrdý povrch. Vryp je lepší diagnostický prostředek než barva, protože je mnohem stálejší.

Průhlednost vypovídá o způsobu, jakým světlo proniká nerostem. Závisí to na vzájemné vazbě atomů v nerostu. Minerál, který umožňuje vidět předměty skrz něj, je průhledný (transparentní). Jestliže světlo proniká, ale předmět není vidět dostatečně jasně, pak je minerál průsvitný (translucentní). Jestliže světlo nerostem neproniká, a to ani jeho tenkým řezem, je minerál opakní (neprůhledný).

Průhlednost průsvitná
Průhlednost opakní
Průhlednost průhledná

Lesk vyjadřuje způsob odrazu od povrchu nerostu a pozná jej snadno i laik. Typ a intenzita lesku se různí podle povahy nerostného povrchu a podle množství absorbovaného světla. Podle lesku se minerály rozdělují na nekovově lesklé a kovově lesklé. Všechny nekovově lesklé minerály jsou průhledné nebo průsvitné a lesknou se více nebo méně silně. Rozlišuje se u nich slabší skelný lesk, silný diamantový lesk nebo mastný lesk a lesk polokovový, který se objevuje na krystalech téměř kovových, ovšem stále ještě průsvitných. Kovově lesklé nerosty jsou zcela neprůhledné (opakní) a jejich krystalové plochy se často silně zrcadlí.

Jako luminiscenci označujeme světélkování, které může vycházet z krystalů. Je-li toto světelkování vyvoláno ultrafialovými paprsky, mluvíme o fluorescenci. Také tento typický jev slouží jako rozlišovací znak a je využíván při těžbě scheelitu.

reklama: www.billboard.cz